Zasloužená dovolená

Mám pocit, že jako student psychologie jsem tady opravdu na dovolené. Trvalo týden, než jsem se spojil s koordinátorem, který mě má mít na starosti. Další týden zabralo, než poslal emaily svým kolegům, aby o mně věděli. A nechci odhadovat, jak dlouho bude trvat, než mi všichni odepíšou na moji zprávu. Zatím mám 3 z 5, úspěch! :)

Všechny předměty na katedře psychologie jsou vyučovány v chorvatštině. A protože chorvatsky neumím, nemám povinnost účastnit se seminářů nebo přednášek. Jednoduše na individuální konzultaci v angličtině dostanu povinné čtení a sem tam nějakou seminárku k napsání. A z těch pár úkolů, co jsem zatím dostal, to vypadá, že nějak extra moc práce mít opravdu nebudu... No, tak to vypadá, že můj sen o dovolené v Chorvatsku se fakt plní :)

Jediný předmět, který jsem si zapsal a který má pravidelnou docházku, je sborový zpěv. Místní univerzita má asi 2 roky starý sbor, jehož sbormistr přijímá i zahraniční studenty. Tak se nás tam vetřelo asi 5. Přirovnal bych místní sbor k takovému průměrnému středoškolskému sboru. 80 % alty a soprány, 4 tenoři (z toho dvě holky) a 2-3 basy. Úplně jsem zapomněl, jaké to je zpívat vedle někoho, komu nebylo nandáno moc hudebního sluchu... Ale abych si jen nestěžoval, jsem fakt rád, že můžu zpívat i mimo Brno. Jinak by mi to vážně chybělo!

Možná se ptáte, co tady vlastně celé dny dělám, když nemám školu a skoro žádné povinnosti? No, odpověď je jednoduchá. Odpočívám. Čerpám své zasloužené volno - konečně udržuju zdravý a normální spánkový režim; tříchodové menu za 35 Kč mi připraví v menze a pak si za stejnou cenu dopřeju dobré kafe někde na sluníčku v centru města. Odpoledne po kafe následuje třeba pivo, další kafe, občas nějaká ta práce do školy anebo akce od místní ESN skupiny, která pro nás organizuje různé aktivity. Například v pátek jsme měli workshop znakového jazyka a natáčeli jsme "překlad" jedné písně od Passenger. Video můžete vidět na mém fb! :)

Takové běžné zimní počasí v Zadaru :D

Jednoduše si to tady užívám. I proto mám smíšené pocity z mých neustálých návratů do ČR. Například za pár hodin odjíždím na dva týdny, abych mohl do opery, na Velikonoce k našim a pak se sborem na soutěž do Švýcarska. Samozřejmě, že se na všechny tyhle věci moc těším. Na druhou stranu vím, že mi bude můj místní režim a hlavně lidi kolem mě chybět. Je to zvláštní... skoro jako bych žil dva životy :)