Zasloužená dovolená

Mám pocit, že jako student psychologie jsem tady opravdu na dovolené. Trvalo týden, než jsem se spojil s koordinátorem, který mě má mít na starosti. Další týden zabralo, než poslal emaily svým kolegům, aby o mně věděli. A nechci odhadovat, jak dlouho bude trvat, než mi všichni odepíšou na moji zprávu. Zatím mám 3 z 5, úspěch! :)

Všechny předměty na katedře psychologie jsou vyučovány v chorvatštině. A protože chorvatsky neumím, nemám povinnost účastnit se seminářů nebo přednášek. Jednoduše na individuální konzultaci v angličtině dostanu povinné čtení a sem tam nějakou seminárku k napsání. A z těch pár úkolů, co jsem zatím dostal, to vypadá, že nějak extra moc práce mít opravdu nebudu... No, tak to vypadá, že můj sen o dovolené v Chorvatsku se fakt plní :)

Jediný předmět, který jsem si zapsal a který má pravidelnou docházku, je sborový zpěv. Místní univerzita má asi 2 roky starý sbor, jehož sbormistr přijímá i zahraniční studenty. Tak se nás tam vetřelo asi 5. Přirovnal bych místní sbor k takovému průměrnému středoškolskému sboru. 80 % alty a soprány, 4 tenoři (z toho dvě holky) a 2-3 basy. Úplně jsem zapomněl, jaké to je zpívat vedle někoho, komu nebylo nandáno moc hudebního sluchu... Ale abych si jen nestěžoval, jsem fakt rád, že můžu zpívat i mimo Brno. Jinak by mi to vážně chybělo!

Možná se ptáte, co tady vlastně celé dny dělám, když nemám školu a skoro žádné povinnosti? No, odpověď je jednoduchá. Odpočívám. Čerpám své zasloužené volno - konečně udržuju zdravý a normální spánkový režim; tříchodové menu za 35 Kč mi připraví v menze a pak si za stejnou cenu dopřeju dobré kafe někde na sluníčku v centru města. Odpoledne po kafe následuje třeba pivo, další kafe, občas nějaká ta práce do školy anebo akce od místní ESN skupiny, která pro nás organizuje různé aktivity. Například v pátek jsme měli workshop znakového jazyka a natáčeli jsme "překlad" jedné písně od Passenger. Video můžete vidět na mém fb! :)

Takové běžné zimní počasí v Zadaru :D

Jednoduše si to tady užívám. I proto mám smíšené pocity z mých neustálých návratů do ČR. Například za pár hodin odjíždím na dva týdny, abych mohl do opery, na Velikonoce k našim a pak se sborem na soutěž do Švýcarska. Samozřejmě, že se na všechny tyhle věci moc těším. Na druhou stranu vím, že mi bude můj místní režim a hlavně lidi kolem mě chybět. Je to zvláštní... skoro jako bych žil dva životy :)

Pomalo, pomalo...

Musím se přiznat, že první dva až tři dny v Zadaru pro mě byly fakt těžké. Bylo mi hodně smutno, nikoho jsem tu neznal a se svým skvělým orientačním smyslem jsem byl neustále ztracený i přesto, že je centrum města fakt malinké. Hrozivé bydlení mi pak na náladě vážně nepřidalo...

Od čtvrtka jsem ale ten nejšťastnější člověk na světě! Měl jsem celkem štěstí a přes pár nově získaných známostí jsem si našel nový byt, do kterého jsem se samozřejmě okamžitě přestěhoval. Skvělá poloha, přívětivá cena, čistá nekuřácká domácnost, topení a rychlá wifi!! Co víc si člověk může přát... :) Spolubydlící jsou moc fajn - dvě děvčata, chorvatská studentka angličtiny a ruštiny a bosenská studentka archeologie. Jsou fakt vtipné. Na lednici si vedou skóre v soutěži, kdo koho víckrát vyleká - něco ve stylu Ellen: https://www.youtube.com/watch?v=I7LdW2KQCSE. Myslím, že se do soutěže taky zapojím :)) Vážně pohoda oproti předchozímu creepy bydlení.

Výhled z nového pokoje - dokonce vidím kousek moře!

A tak jsem si začal Erasmus vážně užívat. Motto místních lidí je "pomalo, pomalo". Chodí pomalu, pomalu si vychutnávají kávu, pomalu vyřizují administrativu... zkrátka mají na všechno dost času. Takže ani teď ještě nemám žádnou školu, protože můj koordinátor na katedře psychologie očividně nevidí důvod, proč bych měl znát rozvrh nebo alespoň vědět, kdy se můžu zastavit za vyučujícími na konzultace. Byl milý, prý se nemám o nic starat a mám si užívat první dny v Zadaru... Že mi napíše v pátek, abych do nového týdne věděl, co a jak. Ještě mi nenapsal. Žádná škola? OK, stěžovat si nebudu...

Ta budova vpravo je moje škola... :)

První dny tak využívám k seznamování se s ostatními "erasmáky". Asi si dovedete si představit, že to pro mě není zrovna dvakrát velký problém. Našel jsem si tu pár moc fajn lidí, se kterými se furt smějeme a vůbec se máme fajn. Trable ale přicházejí ve chvíli, kdy se večer blíží k vrcholu a lidi jsou opilí. Pak si totiž připadám trochu jako mucholapka. Akorát místo much se na mě lepí ožralé a nadržené studentky, které chtějí sex. Upřímně moc nevím, jak se v takových situacích chovat, protože je moc neznám... tak dívky většinou jen ignoruju a pokud to nejde, vysvětlím jim, že tady pšenka nepokvete... Pomalo, pomalo, ladies...


No a dnes jsem se vrátil z menšího výletu. Využil jsem toho, že tu ještě mám auto, nabral jsem do něj pár nově získaných kamarádů(ek) a vyrazili jsme směr Split. Po cestě jsme měli pár zastávek, a tak jsem se mohl dozvědět, že chorvatské přístavní města jsou vlastně všechny skoro stejné :) Ale jsou vážně krásné! Navštívili jsme i národní park Krka a ten nás všechny naprosto okouzlil. Vážně doporučuju k návštěvě, když budete projíždět kolem - je jen pár kilometrů od dálnice. A mimochodem, chorvatské dálnice jsou sice poměrně drahé, ale jezdit po nich je vážně za odměnu ve srovnání s těmi českými.

Vodopády v národním parku Krka - do toho místa se zamilujete okamžitě...

Dnes mě čeká odpočinek, odpočinek a večer možná nějaké to kafe nebo pivo. Mám se tu vážně, vážně dobře. Pomalo, pomalo bylo něco, co jsem opravdu potřeboval :)