Pomalo, pomalo...

Musím se přiznat, že první dva až tři dny v Zadaru pro mě byly fakt těžké. Bylo mi hodně smutno, nikoho jsem tu neznal a se svým skvělým orientačním smyslem jsem byl neustále ztracený i přesto, že je centrum města fakt malinké. Hrozivé bydlení mi pak na náladě vážně nepřidalo...

Od čtvrtka jsem ale ten nejšťastnější člověk na světě! Měl jsem celkem štěstí a přes pár nově získaných známostí jsem si našel nový byt, do kterého jsem se samozřejmě okamžitě přestěhoval. Skvělá poloha, přívětivá cena, čistá nekuřácká domácnost, topení a rychlá wifi!! Co víc si člověk může přát... :) Spolubydlící jsou moc fajn - dvě děvčata, chorvatská studentka angličtiny a ruštiny a bosenská studentka archeologie. Jsou fakt vtipné. Na lednici si vedou skóre v soutěži, kdo koho víckrát vyleká - něco ve stylu Ellen: https://www.youtube.com/watch?v=I7LdW2KQCSE. Myslím, že se do soutěže taky zapojím :)) Vážně pohoda oproti předchozímu creepy bydlení.

Výhled z nového pokoje - dokonce vidím kousek moře!

A tak jsem si začal Erasmus vážně užívat. Motto místních lidí je "pomalo, pomalo". Chodí pomalu, pomalu si vychutnávají kávu, pomalu vyřizují administrativu... zkrátka mají na všechno dost času. Takže ani teď ještě nemám žádnou školu, protože můj koordinátor na katedře psychologie očividně nevidí důvod, proč bych měl znát rozvrh nebo alespoň vědět, kdy se můžu zastavit za vyučujícími na konzultace. Byl milý, prý se nemám o nic starat a mám si užívat první dny v Zadaru... Že mi napíše v pátek, abych do nového týdne věděl, co a jak. Ještě mi nenapsal. Žádná škola? OK, stěžovat si nebudu...

Ta budova vpravo je moje škola... :)

První dny tak využívám k seznamování se s ostatními "erasmáky". Asi si dovedete si představit, že to pro mě není zrovna dvakrát velký problém. Našel jsem si tu pár moc fajn lidí, se kterými se furt smějeme a vůbec se máme fajn. Trable ale přicházejí ve chvíli, kdy se večer blíží k vrcholu a lidi jsou opilí. Pak si totiž připadám trochu jako mucholapka. Akorát místo much se na mě lepí ožralé a nadržené studentky, které chtějí sex. Upřímně moc nevím, jak se v takových situacích chovat, protože je moc neznám... tak dívky většinou jen ignoruju a pokud to nejde, vysvětlím jim, že tady pšenka nepokvete... Pomalo, pomalo, ladies...


No a dnes jsem se vrátil z menšího výletu. Využil jsem toho, že tu ještě mám auto, nabral jsem do něj pár nově získaných kamarádů(ek) a vyrazili jsme směr Split. Po cestě jsme měli pár zastávek, a tak jsem se mohl dozvědět, že chorvatské přístavní města jsou vlastně všechny skoro stejné :) Ale jsou vážně krásné! Navštívili jsme i národní park Krka a ten nás všechny naprosto okouzlil. Vážně doporučuju k návštěvě, když budete projíždět kolem - je jen pár kilometrů od dálnice. A mimochodem, chorvatské dálnice jsou sice poměrně drahé, ale jezdit po nich je vážně za odměnu ve srovnání s těmi českými.

Vodopády v národním parku Krka - do toho místa se zamilujete okamžitě...

Dnes mě čeká odpočinek, odpočinek a večer možná nějaké to kafe nebo pivo. Mám se tu vážně, vážně dobře. Pomalo, pomalo bylo něco, co jsem opravdu potřeboval :)